26. 11. - Den 4 - BarilocheRáno nás vítá úžasná krajina v oblasti Lake Districtu … kopečky, různá průzračná jezírka, říčky a zase krávy a sem tam lamy a pštrosi.
S malým zpožděním přijíždíme do Bariloche a začíná běžný kolotoč: zajišťujeme přepravu do Calafate, ubytování, přepravu z nádraží a co vlastně budeme na tomto místě dělat… Jako první a nejdůležitější věc bylo ukojit náš hlad po dlouhé cestě. Zalezli jsme do místní hospůdky a dali si steak - tentokrát já medium a Martin medium-rear….. Taková dobrotka …. To byl definitivně zatím nejlepší steak co jsem kdy měla.
Rozhodli jsme se (zpočátku jednohlasně … a pak jsem se nechala přesvědčit), že tento den nikam už nejedeme a budeme mít odpočinkový den…. A tak chodíme městem, po pobřeží jezera (které měl ten den snad metrové vlny) a jako vrchol dne jedeme lanovkou na výhled (jsme tento den asi úplně první a možná i poslední zákazníci) a pak šupajdíme “toboganem gigante” rychlostí větru dolů….
V prostředku se člověk zastavil a u konce to předčasně vzdal, vozíček vzal do teplých a odnesl do cílové rovinky. Večer samozřejmě nezapomeneme navštívit místní čokoládovny (Bariloche je v Argentině “hlavním městem čokolády“), dát si kafíčko a zmrzlinku a pak už se plazíme na hotel odpočinout si před zítřejším celodenním výletem do hor.
25.11. Den 3 Buenos Aires - BarilocheRáno balíme, snídaně a hurá na metro, abychom si dali věci do úschovny a ještě si prošli část BA. Metro v BA je jedna velká galerie, spousta obrazů, plastik... .
My ale dnes ráno rychle pochopíme, proč Lonely Planet říká, že metro může být ve špičce “packed”. Lidi se cpou do vagonů dveřmi tak silně, že jiní jsou vytlačováni z oken.
Necháváme ujet dvě soupravy, úplně bez šance. Nějaký slušně oblečený mladík s prázdným batůžkem nám kyne, ať nastoupíme. Děkuji úsměvem, úplně bez šance. Třetí soupravu si ujet nenecháme - u dveří je chaos, všichni se neskutečně tlačí. Všímám si onoho mládence, že je v nepřirozené pozici, natlačen na mne, a skloněn do boku. Najednou mi to dojde, jako v akčním filmu! “Hej!”, křičím na něj a ruka mi sklouzne k pasu, kde mám pod batůžkem ledvinku. Vše dělám bleskurychle, Jason Bourne je můj mladší bratr. Mladík se odkloní a ukazuje mi ruku, ve které nemá nic. Moje ledvinka je ale otevřená - sice ji přes baťoh nevidím, ale hmatem kontroluji všech 27 věcí, které jsem v ní měl - zbytečností, jako např. pas, peníze, Visa kartu, lístky do Bariloche, apod. Všechno na svém místě, ten put* madr* nic vytáhnout nestihl…
Volám na Lídu ať vystoupí, ale pak vystupuje onen chlapec a tak místo něj do pomalu se rozjíždějícího metra naskakuji já. Následuje jízda, kdy si držím baťohy a ledvinku a kašlu na to, že pořád na někoho přepadávám.
Už v pohodě dáváme na autobusovém nádraží věci do úschovy a jdeme na mini výlet na hřbitov Recoleta. Je to zážitek - hrobky VIP Argentinců, vč. Evity.
Pak kafe a helado (zmrzlina) v jedné z přilehlých kaváren, výměna dólares a poté už na bus coche cama do Bariloche. Odjezd v 13.00, příjezd do Bariloche v 09.00 následující den (ca 1,600km).
Cesta je jednotvárná, krajina je dokonalá placka, tu a tam krávy, krávy, krávy… . Náš steward nám nejprve pustil megafilm Vetřelci, který bohužel / bohudík zkolaboval v nejlepším. Následuje záznam koncertu dvou místních Karlů Gottů pojatý jako Ein Kessel Buntes Revival. Kluci mají výdrž, už hrají 4 hodiny, a ne a ne přestat.
Stále čekáme na večeři - steak a Malbec - tak se tu přece normálně jí, ne? Naší skupinou se nicméně začínají plížit pochyby …
(Večeře jsme se konečně o půl dvanácté v noci dočkali ….. Steak to nebyl, ale vzhledem k tomu, že jsme už málem okusovali sedačky, bylo to alespoň teplý… )
24.11. Den 2 Madrid - Buenos AiresZ Madridu startujeme v ca 02:00 a čeká nás 13 hodinový let do BA. Cestou docela dost turbulencí,ale jelikož letíme postarší verzí Airbusu A340, nemáme TV ani informace o letu, tak to balíme a spíme, docela dobře.
“Měli jsme napsat závěť!”, snaží se L opět překřičet řev motorů (tentokráte přistávajícího) letadla. “Bude L tuto myšlenku opakovat i při všech autobusových příjezdech a odjezdech?”, honí se M hlavou…
Po přistání v BA (teplota 25C) vyměňujeme peníze a míříme do hotelu (zamluven přes Wotif). Odpoledne jdeme do města, pěší procházkou, kterou nám nakreslil příjemný maník z recepce. První zastávka je restaurace, kde si “odkliknem” první z Top 10 v Argentině - pořádný biftek se sklenkou Malbecu.
Znaveni malbecem i časovým posunem / nevyspáním se šouráme k autobusovému nádraží Retiro, kde nás vzbudí cena lístků do Bariloche - jsou totiž 2x vyšší než uvádí Lonely Planet (488AR místo 249). Naivně vyzvídáme, zda se nejedná o cenu za 2 jízdenky (“no”) případně o cenu za jednu zpáteční jízdenku (“no”) . Se sebezapřením vysolíme tolik peněz a utěšujeme se, že ušetříme na ubytování (jede se ca 20 hod přes noc) a za jídlo (steak a Malbec na palubě? Uvidíme….).
Jedeme metrem na hotel, ještě píšeme maily, urgujeme u O2 exkolegů a kamarádů náš nefungující roaming, atd. a pak už jen spíme… .
23.11. Den 1 Říčany - Madrid Celý den hekticky balíme. Střídají se pocity vesmírného klidu a míru ("to v pohodě stíháme") s pocity totální paniky ("to už je vážně TOLIK hodin?"). V 16:15 odcházíme na nádraží, vlakem na hlavák, odtud expresním busem na letiště. Odbavení, bagetka v Subway.
“Měli jsme napsat závěť!”, snaží se L přeřvat burácení motorů letadla, které se odpoutává od země. Je pozdě, v případě nehody se o naše dluhy budou muset naše rodiny spravedlivě rozdělit.
Cesta do Madridu probíhá klidně, a L dokonce na palubě necítí ani kouř, ani nevidí žádné podezřelé individuum.
V Madridu transfer mezi terminály letiště - obdivujeme vláček bez strojvedoucího (Manny!) a dřevem obložené stropy letiště…
