Prolog: Došlo k přerozdělení bohatství. Jakýsi hajzlík nám ukradl v noci v autobusu ze Santiaga do San Pedra počítač... Tvorba blogu bude mnohem složitější (text bude vetsinou bez hacku a carek, a fotky patrne dodame az po navratu do CR ...)
11.12. - Den 19 - San Pedro de Atacama
Rano budicek ve 3.30, vyjizdime uz ve 4 rano! Na Tatio Geysers prijizdime v 6 rano, je minus 6C, tma, jsme ve 4.300mnm. Snidame a pak hura na gejziry a coudici jamy. Vychazi slunce - parada - jen si mame davat pozor, pred par lety se tu pod 3mi lidmi propadlo bahno a bohuzel se uvarili (nikdo se pro ne do varici vody neodvazil skocit). Voda se tady diky nadmorske vysce vari uz pri 85C. Pozdeji kdyz uz je tepleji se par jedincu ohriva v termalnim jezirku - a doufa, ze neprijde 85C teply proud.
10.12. - Den 18 - San Pedro de Atacama
V 6.30 rano utikame v plne polni pres zaprasene mesto do noveho ubytovani. V 7 odjizdime k lagunam a do pueblos na celodenni vylet. Mame zase Oskara pruvodce! Huraaa! Tento rodily londynan mluvi anglicky, je vtipnej, a ma na vsechno, dle naseho mineni, zasvecenou odpoved. Jedem k lagune do Chaxa - obdivujeme plamenaky a solne udoli (3ti nejvetsi na svete) - Lonely Planet pise "god went crazy here" - a vyjimecne s Chicos z Lonely Planet souhlasime (Lonely pro Argentinu je vetsinou docela mimo, hlavne cenove se pohybuje tak na polovine aktualnich cen a to je z tohoto roku...)
Obdivujeme vsechny okolni vulkany, Chile jich ma celkem 10% ze svetovych "zasob". Cesta vede chvili solnym bahnem a chvili krupajicimi supinkami. Jedeme dale do laguny Miscanti Y Minigues. Laguny jsou vzajemne propojeny pod povrchem a na povrchu jsou prehrazeny vulkanickym materialem po vybuchu sopky. Jsme asi v 3.900mnm.
Dale jedeme do vesnica Tocanao, maji tady uzasny zpusob rozdelovani vody - nahore v horach postavili "prehradu" (aby voda jen tak zbuhdarma neprotekala vesnici). Ve vesnici pak vybudovali dumyslny system povrchovych kanalu, ktere privadi vodu k jednotlivym pozemkum. Rada mesta pak kontroluje, ze kazdy pozemek dostava stejny pridel vody (tim, ze se kanalky na jinych mistech prehradi plechovou destickou). Diky tomu je Tocanao oaza v nejsussi pousti sveta.
Do SP prijizdime pozde vecer, skvely vylet... .
9.12. - Den 17 - San Pedro de Atacama
Do San Pedra (SP) prijizdime v poledne. Nechavame se zlakat mistni divcinou se slusnou anglictinou na "the best hostel in town" (Cabur). Teprve v noci pozname, co znamena "super friendly hostel" - lidi (vcetne majitelky) pari primo pred nasimi dvermi (ktere nejdou zavrit) az do 4 rano. Usneseme se, ze do Lonely Planet navrhneme novou kategorii ubytovani - krome existujicich "Budget", "Midrange" a "TopEnd" - pridame "Shithole" a Cabur nanominujeme jako "Our pick".
Odpoledne jedeme na vylet do Valle de la Luna. Nejprve na pisecne duny, jdeme v nejsussi pousti sveta na nahorni plosinu a snazime se rozdychat nadmorskou vysku (cca 3 000 mnm) a silene horko. Dle pokynu naseho pruvodce Oskara (ktery zjevne zesilel horkem) sundavame boty a jen v ponozkach hopkame pisecnou dunou dolu do udoli (pry se piskem bez bot lepe chodi/beha). V udoli slysime praskat skaly, uz nam z toho horka asi hrabe? No, chicos! Oskar vysvetluje, ze pri zapadu slunce se krystaly soli ve skalach chladem smrstuji a tak to tu hezky lupe.
Na zaver jedeme na to hlavni, pozorovani zapadu slunce. Valle de la Luna pripomina mesicni povrch (kratery, pahorky...), testovaly se tu i pristavaci moduly Apolla. Zapad slunce je super!
8.12. - Den 16 - Santiago - San Pedro de Atacama
Viz prolog - v buse nam nekdo v noci slohnul pocitac... . Ridic se nas nekolikrat riskantnim predjizdenim pokousi zabit - radi bychom mu k tomu neco rekli, ale neumime spanelsky a tak stejne jako ostatni turisti mlcime a snazime se presunout do zadnich rad... .
7.12. - Den 15 - Santiago
Jdeme ráno na snídani a pak na kafe. Zjišťujeme, že v Santiagu je plno kaváren, které se od sebe snaží odlišit, takže kafe podávají servírky ve večerní róbě (snídaně) nebo "děvčata" v minišatech (kafe), případně ve spodním prádle (Lonely planet). Jsou tu i kavárny kde se espresso pije pouze na stojáka.
Celý den jdeme podle LP jednodenního itineráře. Začínáme na Plaza de Armas. Fotim si dva policajty na konich, jeden z konu i s policajtem pada (to uz radeji nefotim). Pokracujeme pres prezidentsky palac u ktereho vlaje snad nejvetsi vlajka co jsme kdy videli, vsude je plno policajtu v nejruznejsich uniformach a s nejruznejsi vyzbroji (kolty, samopaly, obrnene autobusy s vodnimi dely, psi, kone terenni motorky...). Pokracujeme vystupem na Cerro St Lucia, jednu ze dvou hor ve meste ze ktere je super vyhled. Na obed jdeme do Bellas Artes, bar Utopia. BA je zname mnozstvim hospudek, krasnych, utulnych. Uprostred ty idylky nejaky chlapec vytrhne vedle sedici holandance kabelku a zdrhne. Hmmm ...
Jdeme na Cerro St Cristobal (to je ta druha hora - vyssi, s lanovkou a jednokolejkou). Ale mame smulu, je stavka... Nachazime alternatini program - jsme v prilehle ctvrti Barrio Bella Vista - pomalovane domy a mnozstvi pivnic. V jedne z nich popijime skvely Pale Ale a sledujeme z terasy cvrkot pod nami. Vecer jdeme do udajne vyhlaseneho Bar Nacional. Nas tedy neoslnil....
6.12. - Den 14 - Puerto Natales - Santiago
Ráno zařizujeme pár věcí souvisejících s návratem do civilizace. Brzy odpoledne jedeme na místní letiště - společnost Sky totiž létá přímo odsud do Santiaga (Puerto Natales má 18,000 obyvatel, tak proto to naše divení...).
Letiště se skládá z přistávací plochy připomínající nejvíc ze všeho okresní silnici, a z "terminálu", což je takový větší novinový stánek.
Čekání na letadlo si zkracujeme vtipkováním: ptám se třeba jakéhosi cizince, zda neví ze kterého Gate nám to letí. Taky na poslední chvíli zastavujeme personál, který na naše baťohy už už lepí nálepku Puerto Montt - naše letadlo letí z Punta Arenas, přes naše Puerto Natales, Puerto Montt do Santiaga.
Zjišťujeme, že nás odbavují stejní lidé, kteří nám ve městě prodávali letenku, ti nás taky vzápětí budou kontrolovat a doprovázet k letadlu... . Pilotuje snad někdo jiný... .
Konečně se před stánkem objevuje letadlo! Je to normální B737. Na jeho přílet se přišli kromě nás a chlapcu s navigačními kolíky podívat i 4-členná rodinka divokých prasat. Všichni odcházíme po ploše k letadlu, většina pasažéru si na letadlo i šáhne - asi pro štěstí, anebo proto že zatím takovou možnost neměli?
V letadle je už pár lidí z Punta Arenas. Pilot roluje a na téčku zatáčí doleva. Na konci okresky se však na místě obrací, nažhaví motory a skokem se vydá překonat pověstný "vichr z hor". "Měli jsme fakt napsat tu závěť", opakuje se už po x-té L, ale to už jsme ve vzduchu. Letadlo se silným větrem kymácí, otřásá, propadá. "Fuk, fek, fak", ozývá se ze všech stran - letadlo je plné turistů. Let se po pár minutách stabilizuje a následuje nádherný přelet přes Torres del Paine. Pilot naklání letadlo postupně na obě křídla, aby se všichni cestujíci mohli kochat. Let probíhá v úplné pohodě - výborné jídlo (lepší než při letu přes oceán sem), krásné výhledy (vlevo oceán, vpravo Andy-průměrná šíře Chile je ca 170km). I se zastávkou v Puerto Montt dolétáme po ca 4 hodinách do Santiaga.
V 10 večer jsme na hotelu a ještě běžíme ven (bydlíme v úplném centru). První dojem je ale úděsný - všude hory plastových pytlů s odpadky a mezi nimi lidi, kteří v nich něco hledají.
11.12. - Den 19 - San Pedro de Atacama
Rano budicek ve 3.30, vyjizdime uz ve 4 rano! Na Tatio Geysers prijizdime v 6 rano, je minus 6C, tma, jsme ve 4.300mnm. Snidame a pak hura na gejziry a coudici jamy. Vychazi slunce - parada - jen si mame davat pozor, pred par lety se tu pod 3mi lidmi propadlo bahno a bohuzel se uvarili (nikdo se pro ne do varici vody neodvazil skocit). Voda se tady diky nadmorske vysce vari uz pri 85C. Pozdeji kdyz uz je tepleji se par jedincu ohriva v termalnim jezirku - a doufa, ze neprijde 85C teply proud.
Pres dalsi vesnicku Machuca, pozorovani nejruznejsich zvirat a ptaku v Rio Putana, mirime do Valle de los cactus (les cactusu). Cactusy jsou velke, vetsi nez my - a dnes roli cervenacka prebira sebejisty kovboj gringo... Odpoledne mluvime s Natalkou - konecne, uz se na ni moc tesime! .... ted, kdyz nemame pocitac, je slozitejsi najit kavarnu, kde maji skype s kamerou....
Vecer jedeme na posledni turu do pouste - s "mistnim" francouzskym astronomem pozorovat nocni oblohu. Je to zajimave, ma asi 10 teleskopu od malych Celestronu, po zrcadla 60cm. (V Atacame je super sucha a cista obloha, proto je zde i plno mezinarodnich observatori.) Francouzuv vyklad byl velice zajimavy a poucny - dokonce ani ex-astronom Martin netusil, kolik toho ma astronomie spolecneho se sexem.
10.12. - Den 18 - San Pedro de Atacama
V 6.30 rano utikame v plne polni pres zaprasene mesto do noveho ubytovani. V 7 odjizdime k lagunam a do pueblos na celodenni vylet. Mame zase Oskara pruvodce! Huraaa! Tento rodily londynan mluvi anglicky, je vtipnej, a ma na vsechno, dle naseho mineni, zasvecenou odpoved. Jedem k lagune do Chaxa - obdivujeme plamenaky a solne udoli (3ti nejvetsi na svete) - Lonely Planet pise "god went crazy here" - a vyjimecne s Chicos z Lonely Planet souhlasime (Lonely pro Argentinu je vetsinou docela mimo, hlavne cenove se pohybuje tak na polovine aktualnich cen a to je z tohoto roku...)
Mame snidani, asi nejlepsi v Chile, a Oskar nabizi i caj z koky - v autobuse se ohromne zveda nalada, predvadime si narodni tance a pisne, vidime do budoucnosti, nekteri z nas letaji.... no, v realu caj z koky pomaha na vyskovou nemoc a to muzeme z nasi zkusenosti potvrdit (vcera to resil paralen, dnes koka). Zastavujeme ve vesnici Socaire a pokracujeme na lagunu Aqua Caliente 3. Jdeme kolem laguny, uzasny. Stejne jako vcera Martina pronasleduje cervenacek se svou druzkou (rychlonozkou) - vzdy stihnou vbehnout do naseho zaberu prave vcas, a maji krasne vyrazne cervene bundy...
Obdivujeme vsechny okolni vulkany, Chile jich ma celkem 10% ze svetovych "zasob". Cesta vede chvili solnym bahnem a chvili krupajicimi supinkami. Jedeme dale do laguny Miscanti Y Minigues. Laguny jsou vzajemne propojeny pod povrchem a na povrchu jsou prehrazeny vulkanickym materialem po vybuchu sopky. Jsme asi v 3.900mnm.
Dale jedeme do vesnica Tocanao, maji tady uzasny zpusob rozdelovani vody - nahore v horach postavili "prehradu" (aby voda jen tak zbuhdarma neprotekala vesnici). Ve vesnici pak vybudovali dumyslny system povrchovych kanalu, ktere privadi vodu k jednotlivym pozemkum. Rada mesta pak kontroluje, ze kazdy pozemek dostava stejny pridel vody (tim, ze se kanalky na jinych mistech prehradi plechovou destickou). Diky tomu je Tocanao oaza v nejsussi pousti sveta.
Do SP prijizdime pozde vecer, skvely vylet... .
9.12. - Den 17 - San Pedro de Atacama
Do San Pedra (SP) prijizdime v poledne. Nechavame se zlakat mistni divcinou se slusnou anglictinou na "the best hostel in town" (Cabur). Teprve v noci pozname, co znamena "super friendly hostel" - lidi (vcetne majitelky) pari primo pred nasimi dvermi (ktere nejdou zavrit) az do 4 rano. Usneseme se, ze do Lonely Planet navrhneme novou kategorii ubytovani - krome existujicich "Budget", "Midrange" a "TopEnd" - pridame "Shithole" a Cabur nanominujeme jako "Our pick".
Odpoledne jedeme na vylet do Valle de la Luna. Nejprve na pisecne duny, jdeme v nejsussi pousti sveta na nahorni plosinu a snazime se rozdychat nadmorskou vysku (cca 3 000 mnm) a silene horko. Dle pokynu naseho pruvodce Oskara (ktery zjevne zesilel horkem) sundavame boty a jen v ponozkach hopkame pisecnou dunou dolu do udoli (pry se piskem bez bot lepe chodi/beha). V udoli slysime praskat skaly, uz nam z toho horka asi hrabe? No, chicos! Oskar vysvetluje, ze pri zapadu slunce se krystaly soli ve skalach chladem smrstuji a tak to tu hezky lupe.
Na zaver jedeme na to hlavni, pozorovani zapadu slunce. Valle de la Luna pripomina mesicni povrch (kratery, pahorky...), testovaly se tu i pristavaci moduly Apolla. Zapad slunce je super!
8.12. - Den 16 - Santiago - San Pedro de Atacama
Viz prolog - v buse nam nekdo v noci slohnul pocitac... . Ridic se nas nekolikrat riskantnim predjizdenim pokousi zabit - radi bychom mu k tomu neco rekli, ale neumime spanelsky a tak stejne jako ostatni turisti mlcime a snazime se presunout do zadnich rad... .
7.12. - Den 15 - Santiago
Jdeme ráno na snídani a pak na kafe. Zjišťujeme, že v Santiagu je plno kaváren, které se od sebe snaží odlišit, takže kafe podávají servírky ve večerní róbě (snídaně) nebo "děvčata" v minišatech (kafe), případně ve spodním prádle (Lonely planet). Jsou tu i kavárny kde se espresso pije pouze na stojáka.
Celý den jdeme podle LP jednodenního itineráře. Začínáme na Plaza de Armas. Fotim si dva policajty na konich, jeden z konu i s policajtem pada (to uz radeji nefotim). Pokracujeme pres prezidentsky palac u ktereho vlaje snad nejvetsi vlajka co jsme kdy videli, vsude je plno policajtu v nejruznejsich uniformach a s nejruznejsi vyzbroji (kolty, samopaly, obrnene autobusy s vodnimi dely, psi, kone terenni motorky...). Pokracujeme vystupem na Cerro St Lucia, jednu ze dvou hor ve meste ze ktere je super vyhled. Na obed jdeme do Bellas Artes, bar Utopia. BA je zname mnozstvim hospudek, krasnych, utulnych. Uprostred ty idylky nejaky chlapec vytrhne vedle sedici holandance kabelku a zdrhne. Hmmm ...
Ráno zařizujeme pár věcí souvisejících s návratem do civilizace. Brzy odpoledne jedeme na místní letiště - společnost Sky totiž létá přímo odsud do Santiaga (Puerto Natales má 18,000 obyvatel, tak proto to naše divení...).
Letiště se skládá z přistávací plochy připomínající nejvíc ze všeho okresní silnici, a z "terminálu", což je takový větší novinový stánek.
Čekání na letadlo si zkracujeme vtipkováním: ptám se třeba jakéhosi cizince, zda neví ze kterého Gate nám to letí. Taky na poslední chvíli zastavujeme personál, který na naše baťohy už už lepí nálepku Puerto Montt - naše letadlo letí z Punta Arenas, přes naše Puerto Natales, Puerto Montt do Santiaga.
Zjišťujeme, že nás odbavují stejní lidé, kteří nám ve městě prodávali letenku, ti nás taky vzápětí budou kontrolovat a doprovázet k letadlu... . Pilotuje snad někdo jiný... .
Konečně se před stánkem objevuje letadlo! Je to normální B737. Na jeho přílet se přišli kromě nás a chlapcu s navigačními kolíky podívat i 4-členná rodinka divokých prasat. Všichni odcházíme po ploše k letadlu, většina pasažéru si na letadlo i šáhne - asi pro štěstí, anebo proto že zatím takovou možnost neměli?
V letadle je už pár lidí z Punta Arenas. Pilot roluje a na téčku zatáčí doleva. Na konci okresky se však na místě obrací, nažhaví motory a skokem se vydá překonat pověstný "vichr z hor". "Měli jsme fakt napsat tu závěť", opakuje se už po x-té L, ale to už jsme ve vzduchu. Letadlo se silným větrem kymácí, otřásá, propadá. "Fuk, fek, fak", ozývá se ze všech stran - letadlo je plné turistů. Let se po pár minutách stabilizuje a následuje nádherný přelet přes Torres del Paine. Pilot naklání letadlo postupně na obě křídla, aby se všichni cestujíci mohli kochat. Let probíhá v úplné pohodě - výborné jídlo (lepší než při letu přes oceán sem), krásné výhledy (vlevo oceán, vpravo Andy-průměrná šíře Chile je ca 170km). I se zastávkou v Puerto Montt dolétáme po ca 4 hodinách do Santiaga.
V 10 večer jsme na hotelu a ještě běžíme ven (bydlíme v úplném centru). První dojem je ale úděsný - všude hory plastových pytlů s odpadky a mezi nimi lidi, kteří v nich něco hledají.
Jdeme zpátky na hotel a po skoro 3 týdnech poprvé TV - na BBC zjišťujeme co je ve světě nového. V Santiagu hoří věznice a uhoří přes 80 lidi, v Evropě je sněhová kalamita. Raději jdeme spát.
No comments:
Post a Comment