Salta

14.12. - Den 22 - Salta

Dnesek se podoba vcerejsku - prochazime casti mesta, ktere jeste zbyvaji k prozkoumani, jdeme na trhy, po delsi dobe si davame steak a malbec - tuhle kombinaci v Chile nemaji! OSA by v Salte musela najmout stovky agentu - v normalnich kamennych obchodech se tu prodavaji vsechna mozna CD a DVD s krasnym cernobilym obalem - Los Originales. Kupujeme 3 cd latino hudby za cenu 1 velkeho piva... .

Na Saltu by asi stacil 1 den, shodujeme se, ale listky do Cordoby uz mame koupene, tak se tady jenom tak flakame. Bus nam vyrazi v 8 vecer, a zitra v 7 rano bychom meli byt v Cordobe.

13.12. - Den 21 - Salta

Rano po super snidani v hotelu (po dlouhe dobe normalni kaficko), vyrazime do mesta. Prvne vyjizdime lanovkou na Cerro San Bernardo.

Chvili se kochame vyhledem, udelame malou prochazku a pak jedeme dolu. Prochazime si mistni trh a pak jdeme do centra.

Salta je krasna, plno historickych budov, kramku, stromu (jaka zmena oproti Atacame!).

Vecer ochutnavame mistni empanadu, dame si pivecko a pred "hura na kute" dalsi lekce Ubuntu ve spanelstine. Bohuzel na nasi snahu spustit jakykoliv graficky program reaguje Ubuntu hysterickym zhroucenim (monitor divoce blika, atd).

12.12. - Den 20 - San Pedro d.A. (Chile) – Salta (Argentina)

Tak dnes je posledni den v SP. Dopoledne si dame dobrou snidani v kavarne O2 … ptali jsme se a opravdu nemaji nic spolecneho s operatorem O2... dokonce ani nevedi, ze existuje. Oveseni bagly cekame na pisecne "Plaze" na prijezd bus, ktery nas preveze pres Andy.

Prijizdi s jiz tradicnim chilskym zpozdenim. Ujedeme ca kilometr a vsichni ven do fronty na pasovou a jinou kontrolu. A pak uz vyrazime na cestu pres Andy.

Jedeme strme vzhuru - hranicni prechod je ve vysce ca 4.300mnm, ale my chvilemi prekonavame 4.500. Na hranicich vse v pohode, az se nas rusky mluvici spolucestujici, zijici v Izraeli ovsem s anglickym pasem zacne docela agresivne rozcilovat, kdyz se ho argentinsky policajt opovazi zeptat, odkud je. Chvile pokrikovani - ze strany policie sprska spanelstiny, ze strany onoho "pro-izraelskou-vladu-udajne-pracujiciho-cloveka" monotonni "inglis, spiiik inglis". Po chvili naseho kolegu z busu prestane situace bavit a svuj beztak uz krik jeste vysroubuje - pote, co se jej celnik snazi utisit zacne celnikovi machat prstem pred oblicejem a rve na nej "you don´t silence me, you...". To uz pochopi i anglicky nehovorici celnik jako urazku a odvede si jej do utrob policejni stanice. Odtud se nas kolega vrati asi po hodine, zatimco my ostatni na nej v prebytku horka a za nedostatku kysliku cekame venku... . Cekame nejake to "sorry" ale slysime jen, ze pry na nej nekdo z autobusu celnikovi napraskal, ze se divne chova - otoci se na mne a rekne: "probably ju, heh?"

Nemam silu mu vysvetlovat, ze neumim spanelsky (1), nebyl jsem s celnikem v autobusu (2) a do teto chvile mi pripadal docela normalni (3).

Cesta je naprosto uzasna, tak krasna a rozmanita priroda to se jen tak nevidi (Cerro de los siete colores!)– teda co se vyhledu tyce – ale popravde jsem se bala vic nez v letadle a myslim, ze docela opravnene ... adrenalinu bylo asi jako pri ruske rulete.... S dnesni zkusenosti bych to uz znovu neabsolvovala. Chvilemi jedeme po uzkych cestach ktere se neskutecne klikati, zatacky "zvracecky", stometrove srazy, mraky se prevaluji hluboko pod nami v udoli a v nasem autobuse sedi ridic, ktery bez jakychkoliv problemu predjizdi kamiony i v zatackach, kde absolutne nema sanci vedet, jestli nejede neco v protismeru.... nejspis spoleha na to, ze v horach neni provoz husty a nic nepojede. Nedivila bych se kdyby na konci kazdymu dal triko “prezil jsem jizdu smrti”.

Pozde vecer prijizdime na hotel v Salte, zjistujeme, ze bohuzel ztratili nasi rezervaci a tak nas posilaji k sousedum. Ubytovani je ale opravdu moc pekny.

V noci zjistujeme, ze pocitace v hotelu pouzivaji operacni system Ubuntu. Je skvele se s nim seznamit! Navic ve spanelstine! Wunderbahr!