K snídáni, kromě rohlíku, máme i "Dobré ráno s Natálkou" (na skypu). Zároveň netrpělivě očekáváme příchod nového Šlaise jr. ... zatím nic!
Jedeme do Puerta Natales (Chile) - původní plán, dojet ještě dnes do Torres del Paine se ukazuje nereálný, protože na Argentinsko-Chilské hranici čekáme cca 3 hodiny. Do Puerto Natales přijíždíme až později odpoledne, zařizujeme tedy jen nutné věci a do Torres vyrazíme až zítra ráno.
30. 11. - Den 8 - Perito Moreno
Ráno nás vyzvedává microbusík a vyrážíme na Perito Moreno. Cesta (ca 80km) vede kolem Lago Argentino, největšího jezera v Argentině (120km na délku, místy 20km na šířku a až 700m hluboké). Po hladině plavou ledové kry uvolněné z ledovce Uppsala. Jako už v Argentině tolikrát, fotíme za jízdy (moc zastávek se nekoná)… .
Perito Moreno vypadá úžasně a tak se vydáváme na lodi k jeho jižní straně. Čím jsme blíž tím víc sněží/prší. To je ostatně i vysvětlení vzniku Perito Moreno - vlhký vzduch od Pacifiku přechází Andy a ve zdejší soutěsce se vlhkost vysráží a spadne na zem. Jelikož se tomu děje v průměru 320 dní v roce, je sněhu opravdu hodně, a jeho tlakem vzniká led. Perito Moreno se navíc poměrně rychle pohybuje (sjíždí rychlostí ca 2m/den do údolí) a tak lze občas vidět, jak se masa ledu utrhne a s rachotem se zřítí do vody. Tohle všechno způsobuje, že je ledovec populární (z “0” v roce 1990 se počet návštěvníků zvýšil na 2,500 za den) a tak je těžké mít pár fotek, kde nevykukuje nějaká americká, japonská či jihoamerická makovice. Nám se to (i díky dešti a silnému větru) daří :)
Po projížďce jdeme na balkóny (“balconies”), což je síť teras, ze kterých se na ledovec člověk může dosytnosti vynadívat. Chodíme a sytíme se ca 2 hodiny, a pak se jdeme ohřát na polívku (venku už regulérně leje a fičí vichr).
Večer po příjezdu trávíme většinu zbylého času obtelefonováváním bank a ATM společnosti, neb mi místní bankomat sdělil, že si mám odebrat hotovost a potvrzení, ale obojí zůstalo kdesi v jeho útrobách..
“That must be a very profitable bank”, glosoval situaci jakýsi kolemjdoucí gringo.
Pozdě v noci pak další partička šachu. L nejprve uvrhla do deprese mně (tím že obklíčila mou dámu snad všemi existujícími figurami), a posléze i sebe (když už jsem měl asi jen 3 figury a konec se zdál neodvratný, nevšimla si, že jedna z oněch figur je kůň, rafinovaně útočící na její dámu). Šachy bez dam nám připadaly nedůstojné a tak remíza, a jdeme na kutě.
29. 11. - Den 7 - El Calafate
Kolem 10 jsme v Rio Gallegos a po dalších ca 5ti hodinách přijíždíme do El Calafate. Tak jako asi v celé Argentině i zde je nádraží plné psů - bez obojku, bez košíku, vypadá to, že i bez pána a jen tak leží (třeba i uprostřed silnice), ignorují kolemj(e)doucí a ti na oplátku zcela ignorují je…. Ubytujeme se asi 100m od autobusového nádraží, zařídíme na další den celodenní výlet na ledovec Perito Moreno. Pak následuje krátká prohlídka městečka a jak už to tak u nás bývá zvykem, končíme v místní kavárně a poprvé zkoušíme místní oblíbené pití Mate…. Zajímavé….
28. 11. - Den 6 - Bariloche -> El Calafate
V 9.00 vyjíždíme coche cama společnosti Marga na 1,850 km dlouhou cestu z Bariloche do El Calafate. První část cesty se kocháme okolní krajinou - alpské scenerie, jezera, … . Při jízdě v patře (autobus je dvoupatrový) je výhled spektakulární, dá se proto říci
velká okna = panoramatický výhled
velká okna = velké horko <=> žádná klimatizace
(překlad pro ty, kteří již zapomněli základy symbolů matematické analýzy: symbol “<=>“ znamená “právě tehdy když”).
Ujišťuji se svou zlomenou španělštinou (pár let studia a bude “lámaná”), zda je možno nějak docílit toho, aby klimatizace fungovala (resp. aby nebylo takové horko). Odpověď zní jasně: “No”+ 7 dalších vět, patrně vysvětlujících příčiny problému… . Otevíráme tedy okýnko a jedeme v hukotu pampy dál a dál… .
Odpoledne trochu plánujeme další dny (ale moc se to nedá, ani Lonely není ve svých informacích všeobjímající) a koukáme po okolí a na filmy.
Večer sklopíme naše cama ejecutivo do horizontální polohy a celou noc v pohodě spíme.
No comments:
Post a Comment