Torres del Paine NP

5. 12. - Den 13 - Torres del Paine NP

Poslední den v Torres! Ráno lije, fučí (jak jinak) a vše je v mracích. Dáváme si na čas a vyrážíme později, až kolem půl 10. Tím, že nic nevidíme (mraky) a pořád prší, je cesta poměrně jednotvárná. Naštěstí se situace mění v okamžiku, kdy dojdeme na hřeben - spousta ohořelých velkých stromů představují nové téma k diskusi. Jak by asi příroda vypadala, kdyby si Jurin nechtěl udělat čaj?

(“In 2005 a hiker burned down 10% of the park using a portable stove in windy conditions.”, Lonely Planet - Chile, 2010)

Přicházíme pod úhlem 60 stupňů (je VELMI silný protivítr) k prvním výhledu na ledovec. Hezký, leč relativně daleko. Na druhý výhled už ale nedojdeme, nevyjde nám čas (jedeme večer katamaránem) i kvůli těm naším zatroleným kolenům. Kdyby nás teď viděl Mustafa, určitě by zahlaholil něco jako “Hey, Los dos Inválidos Checos… .”

Vracíme se na Paine Grande, stále prší a fičí (proč to vlastně píšu, vždyť to je tady jediná jistota), testujeme naše nové softshellové bundy. Dáváme si pivo, hambáče a kafe, a čekáme na tu bárku, co nás odsud odveze. Dneska to bylo chabých 12km.

Při odjezdu z NP pozorujeme všudypřítomné lamy, a přeslazený kýč ještě podtrhává duha. Jedeme pryč, tohle se nedá vydržet!

4. 12. - Den 12 - Torres del Paine NP

Přechod z Los Cuernos na Paine Grande, přes Valle del Frances. První část jde výborně, je krásné počasí., jdeme kolem Lago Nordenskjoeld a při přechodu černobílých oblázkových pláží si dokonce můžeme notovat: “Vamos a la playa, ooooo”. Při stoupání do Campamento Italiano začíná sněžit a foukat. Valle del Frances je v mracích… . Při zastávce v Italiano děláme osudovou chybu: vypínáme oba mozky a jenom se ládujeme svačinou. Jen tak si později vysvětlujeme, že se neptáme (jako jediní z místních 200 turistů) místního rangera, zda si u něj můžeme nechat naše 10kg bágly před ostrým výstupem na El Mirador. Naše mozkové závity se resetují ca po 45 minutách, kdy se navzájem ujišťujeme, že “ano, nikdo ostatní s sebou takhle obrovské bágly netahá…”. Šplháme se ostrým větrem, sněží, a jsme na sebe pyšní (co nám jiného zbývá?), že to dokážeme vyjít i s bágly (všichni ostatní jsou srabi, sice inteligentní, ale srabi).

Dojdeme na první vyhlídku (ta je od začátku naším cílem, jinak by celá dnešní cesta měla ca 30 km a to s bágly nedáme). Obloha se (asi i díky přetrvávajícímu vichru) vyjasňuje a my máme 360 stupňů výhled -na všechny vrcholy Torres del Paine na jedné straně, a na úžasné ledovcové Lago Nordenskjoeld na straně druhé. Fotíme, kamerujeme a marně čekáme na lavinu (pár jsme jich slyšeli při cestě vzhůru). Marně, příroda v tomto nespolupracuje, ale jsme vděční za počasí.

Cestou dolů jsme povzbuzováni sraby, kteří se nás naivně ptají, zda jsme nahoře spali, když s sebou taháme bágly? Učíme se v duchu první sprostá španělská slovíčka… .

V C. Italiana přecházíme skvostný závěsný mostek s šlapeme dalších 8km do Paine Grande (suma sumárum to dneska bylo ca 23km). Náš akrobatický výstup ve Valle si vybírá daň a bolí nás ukrutně kolena. Rozptylují nás naštěstí mraky, při jejichž sledování máme pocit, že jsme se ocitli na jiné planetě (nebo že přilétají mimozemšťani?).

Ubytování a jídlo v Paine Grande je “luxusní” a s předchozími se dá těžko srovnat. V restauraci jsou prosklené stěny a člověk se i při pivu a kafi může kochat pohledy na okolní štíty a jezero, po kterém jezdí 3x denně katamarán (tím se zítra budeme vracet do civilizace). Mají tu dokonce elektřinu (zásuvky!) a internet, tedy věci, kterým jsme pomalu odvykli (konečně se tedy dovídáme, že malý Šlajs(ík) už vesele dýchá brněnský smog - huráááá, jdeme slavit, Natálka má nového bratrance :)


3. 12. - Den 11 - Torres del Paine NP
“Dnes máme odpočinkový den!”, říkám do kamery své úvodní slovo. Míříme z Las Torres do Los Cuernos, dle mapy ca 13km, takřka žádné převýšení, pohodička… . Rádio Jerevan… .

Během dopoledne se zvedá opět vítr, vichřice, hurikán, tornádo, atd, hlavně vše v jednom. Vítr je občas tak silný, že se nedá jít. Zase to s námi párkrát hodí tak, že odletíme o pár kroků náhodným směrem. (Naše spolubydlící z tohoto večera říká, že jí vítr odnesl sluneční brýle, které měla normálně nasazené…).

Mapy lžou jako když stiskne. Cesta je z kopce, do kopce, a znovu a znovu a pořád, a poměrně hodně vysoko. Navíc je i terén docela technicky náročný, samé kameny, balvany, úzké průchody atd, prostě v tom větru žádná velká radost.

Dopoledne a část odpoledne máme ale krásné výhledy do krajiny, takže to určitě stojí za to.

Při příchodu na chatu začíná pršet (prší příp sněží prakticky neustále každý den, ale drobně, tohle byl hustý déšť), v kombinaci s tou fujavicí těm ve stanu nezávidíme. Nám sice byla přidělena lůžka ve 3. patře (prostě místo dvojposchoďových tady mají trojposchoďové palandy a my byli nahoře).

Našich 6 spolubydlících je ale dobrá cháska (US, Kanada, Anglie, Austrálie) a tak se docela dlouho a dobře bavíme. Asi v 9 už jsme všichni tuzí… . Venku řádí bouřka, vítr cloumá chatou a občas se zdá, že ji odnese. Necháváme to v rukách Všehomíra... .

2. 12. - Den 10 - Puerto Natales - Las Torres (Torres del Paine NP)
Ráno nás vyzvedává bus, v něm po chvíli zjišťujeme ke svému zděšení, že u sebe patrně nemáme dost hotovosti (i když jsme si včera dopravu, ubytování i jídlo předplatili, extra se platí vstup do NP, převoz katamaránem, transfer v NP). Domlouvám se s řidičem, který mně zastavuje ca 100m od jakési banky, skaže se tudy bude za 5 minut vracet. Než tam stačit doběhnout, už ho vidím přijíždět. Navíc, je to banka, kde nám včera nefungovala ani jedna karta. Běžím mu proto v ústrety a než mi stačí vynadat, říkám mu, že tahle banka nefunguje, ale ta o 2 ulice dál je Banco de Chile, a ta že je ok… Jenom nasucho polkne, s údivem nad mou znalostí rozmístěni bank po městě řekne “ok” a nechá mě běžet mých 400 metrů přes překážek… .

Další cesta už probíhá bez problémů a za ca 3 hodiny jsme v Las Torres, kde se ubytováváme a hned (tzn ca ve 12hod) vyrážíme na první trek našeho “W” putování (“W” se tomu říká proto, že celkový několikadenní trek vypadá jako písmeno W) - přes Campamento Chileno na El Mirador. V Chilenu zrovna nakládají na koníky odpadky, které svážejí do údolí.

Na Miradoru máme bezvadný výhled (obloha se během našeho několikahodinového šplhání vzhůru docela vyčistila. Zato vichr je pořád neskutečný, několikrát nás to málem povalilo a museli jsme se chytat okolních balvanů. Cestou nahoru se také seznamujeme s Egypťanem Mustafou (žijícím v US), který na nás pak svým nezaměnitelným způsobem pořvává své “Hey, Los Checos!” po celý zbytek W-putování. (Vůbec, je zajímavé, že v průběhu pobytu v Torres del Paine člověk potkává v různých údolích a na různých vrcholech pořád dokola ty samé lidi…). Mustafa nám těsně pod vrcholem dodává síly a říká, že to určitě stojí za to - taky něco blábolí o nějakém vlkovi - “horská nemoc“”, říkáme si. Za chvíli tu potvůrku potkáváme sami, jde nám v ústrety a málem ji musíme uhnout z úzkého chodníčku.

Do kempu se vracíme těsně před 8 večer, celkem ten den ujdeme 20kiláků s převýšením asi 850m. Máme dost.